Agilita jako inovativní přístup k řízení portfolia projektů

Připravenost, rychlost, kreativita. Přesně o tom je agilní řízení projektu. 

Agilita vychází z anglického slova „agile“ a překládá se jako živý, hybný, lehký. V souvislosti s projektovým řízením a firemním prostředím, je tento pojem chápán jako flexibilní způsob řízení, který umožňuje snadno reagovat na změny v projektech a firemní strategii. [1]

Dle Rica [2] je agilita definována jako pojem, který se soustředí na výhru a celkový úspěch v konkurenčním prostředí obchodního světa. Rico [2] dále popisuje agilitu jako schopnost reagovat na změny za účelem zisku s rychlou reakci na změny priorit jako odezvu na náhlé změny. Jiná definice dle Becka a kol. [3] zase popisuje agilitu a agilní přístup jako optimalizaci procesů a projektové dokumentace tak, aby přinášela zákazníkovi co nejvyšší hodnotu v porovnání s vynaloženým úsilím.

Základy agilního řízení lze spojit s agilním manifestem v roce 2001, kdy se vývojáři software spojili, aby objevili lepší způsoby vývoje software. Na základě toho se mezi základní hodnoty agilního přístupu řadí [4]:

• jednotlivci a interakce nad procesy a nástroji,
• pracovní software před komplexní dokumentací,
• spolupráce se zákazníkem nad vyjednáváním smlouvy,
• reakce na změnu nad dodržováním plánu.

Agilita je poměrně silně provázána s aplikací v řízení projektů, zejména se zaměřením na informační technologie. Agilní metodiky a principy mají své kořeny v oblasti vývoje software. Postupně se ale projevuje jejich přínos v mnoha dalších oblastech managementu. Základem agilních metodik je zaměření na uspokojení zákazníka a jeho zapojení do procesu, neustálé zaměření na změny v průběhu řešení, výběr správných týmů a týmovou spolupráci, transparentnost jednotlivých prvků, procesů a strategie.

Agilní přístup k řízení má velmi blízko k metodám a principům štíhlé výroby (lean) a přístupům jako je kaizen nebo Six Sigma. Agilní metody a nástroje jsou založeny na silně prozákaznickém charakteru, všechny aktivity v průběhu vývoje jsou zaměřené účelově na dosažení požadovaného výsledku, a tím je minimalizováno plýtvání výrazněji než u tradičních postupů. Při využití agilních metod a nástrojů se realizují menší porce výsledků v každém vývojovém cyklu v těsné spolupráci se zákazníkem.

Agilní metodiky používají upravený projektový trojimperativ. Ačkoli jsou čas a zdroje vyhrazené pro projekt fixovány, funkcionalita je předmětem dalšího plánování. Plány jsou tvořeny s výhledem pouze na několik týdnů, jelikož přesné plánování v dlouhodobých horizontech by bylo plýtváním, protože většinou nezůstane beze změny. Pravidelnost plánování a kratší interval výrazně zkracuje a zlevňuje celý proces řízení.

V současné době snaha o co nejefektivnější přístup k řízení portfolia projektů vzhledem k dynamicky měnícímu se prostředí průmyslových podniků. Současně narůstají požadavky zákazníků na výstupy, které přímo ovlivňují hospodářské výsledky společnosti
a její konkurenceschopnost. Proto je velice důležité, ale na druhou stranu náročné, nastavit efektivní systém pro řízení portfolia projektů. Je tedy žádoucí identifikovat vhodné přístupy a principy, které umožní jednak efektivně řídit portfolia, ale zároveň přispějí k úspěšnému naplnění cílů společnosti, konkurenční výhodě a uspokojení zákazníků.

Zdroje:

• SLIGER, M., BRODERICK, S. The Software Project Manager´s Bridge to Agility. 1. Boston: Addison-Wesley Professional, 2008. ISBN-10: 0-321-50275-2.
• RICO, D. Lean & Agile Systems Engineering. [online]. 2008 [cit. 2021-10-21]. Dostupné z: http://davidfrico.com/rico09k.pdf
• BECK, K a kol. Manifesto for Agile Software Development. Agile Manifesto. [online]. [cit. 2021-10-21].  Dostupné z: http://agilemanifesto.org/.
• LAANTI, M., SALO, O. ABRAHAMSSON, P. Agile methods rapidly replacing traditional methods at Nokia: A survey of opinions on agile transformation. Information and Sofwtare Technology. 2011, vol.53, no. 3, pp. 276-290