Na inovace musíte jít odvážně, radí zkušená startupistka Linda Štucbartová

Linda Štucbartová stojí za úspěšným startupem Diversio, prostřednictvím kterého propojuje různá prostředí za účelem realizace inovativních projektů. A své zkušenosti o tom, jak začít inovovat, proč se nebát přicházet s novými nápady a jak zaujmout všechny okolo, nyní předává v rozhovoru pro studenty MVŠO.

Proč jsou inovace důležité, a to nejen v podnikání?

Inovace jako takové jsou odpovědí na rychle se měnící okolní prostředí, kdy bez nadsázky lze říct, že změna je jedinou konstantou. Vývoj nových produktů, služeb, ale i třeba nových modelů fungování je tedy odpovědí na rychle se měnící prostředí této doby. Pandemie ovlivnila nejen to, jak pracujeme, ale i jak trávíme volný čas, jak spolu komunikujeme či co je pro nás důležité. Myslím, že v tomto pojetí každý z nás v uplynulém období nějak a něco ve svém životě inovoval.

Myslíte si, že současná situace spojená s COVID-19 urychlila nebo zpomalila inovační aktivity firem?

Firmy určitě musely inovovat a ty, které se nepřizpůsobily, už z větší části na trhu nejsou. Všimněme si, kolik inovací vzniklo v sektorech, které byly nejvíce postižené pandemií, například sektor HOREKA či v odvětví kultury. Inovovalo se i ve školství či zdravotnictví. Zásadní inovace zatím postrádám v prostředí státu a státní správy. Zde bych řekla, že se dokonce některé projekty zpomalily. Online fungování již nepovažuji za inovaci, ale za standard v 21. století. Ale jak moc jsme se posunuli v přístupu komunikace státu s občany na dálku, sdílení informací či v oblasti e-governmentu?

V souvislostí s realizováním inovací hovoříte o kreativitě a diverzitě, jak s inovacemi souvisí? 

Inovace vznikají v prostředí, které je různorodé a tvořivé. Diverzitou nemyslím pouze zastoupení genderové, ale i zapojení různých věkových skupin, propojení technických expertů s odborníky ze společenských věd, týmy složené z různých národností či zapojení lidí s nějakým druhem zdravotního postižení. Takto postavené týmy dokážou vytvořit nový produkt, který bude vhodný pro co nejširší skupinu obyvatel, protože právě takto rozmanitá je naše společnost. 

Jak nastartovat inovační proces? A jak zmenšit propast mezi nápadem a realizací, která je tak častá?

Doporučuji začít odvážně. Nebát se unikátního řešení na konkrétní problém či výzvu. Pokud něco trápí vás, je velká pravděpodobnost, že se s problémem potýkají i ostatní. Postupujte po malých krůčcích k takzvanému MVP (minimum viable product), který si otestujete na vybrané skupině. A po zapracování zpětné vazby se nebojte svůj produkt rozšířit například i do sousedních zemí či do celé EU. Globální přemýšlení o produktu či řešení vás automaticky povede k vyšším nárokům a zodpovědnosti.

Máte zkušenosti jako členka Rady pro komercializaci Univerzity Karlovy z hodnocení podnikatelských nápadů, co patří mezi hodnotící kritéria?

Mezi hodnotící kritéria patří potenciál komerčního využití, možnost ochrany duševního vlastnictví nebo třeba posouzení inovativnosti řešení. v

Můžete popsat nějaký zajímavý podnikatelský nápad, který již není nápadem, ale byl již realizován v ČR?

Jsem ráda, že Rada pro komercionalizaci podpořila několik projektů, které byly dále rozvinuty prostřednictvím dceřiné firmy Charles University Innovations Prague. Dovolte mi jmenovat Flexicare, který pomáhá pacientům rehabilitovat na dálku nebo unikátní diagnostický postup umožňující detekci covidu v rámci společnosti GeneSpector s.r.o. Z humanitního prostředí zmíním Charles Games, které nabízí zajímavé výukové počítačové hry Atentát 1942 nebo Svoboda 1945. 

Studenty předmětů Start-up a Startupovské podnikání, kde jste realizovala dvě přednášky, čeká na konci semestru prezentace vytvořených podnikatelských záměrů. Co byste jim doporučila při prezentaci, aby zaujali hodnotící komisi?

Zaměřte se na představení vaší myšlenky v širším konceptu. Začněte s odpovědí na otázku „Proč“. Zaujměte a odlište se. Neutíkejte příliš brzy k popisu technického řešení. A v neposlední řadě mějte opravdu různorodě poskládaný tým.

Co Vás vedlo k vytvoření vlastního startupu Diversio?

Po působení ve státní správě, velkých korporacích i vzdělávací firmě ATAIRU jsem si sama chtěla vyzkoušet podnikání. Platforma Diversio umožňuje propojování různých prostředí za účelem realizace inovativních projektů. 

Diversio patří ještě mezi startupy, nebo je již zavedenou firmou?

Diversio určitě ještě patří mezi startupy.

V čem má vaše firma konkurenční výhodu oproti konkurenci? V čem jste výjimeční?

Odlišuji se od konkurence ve dvou aspektech – ve svých projektech vždy zahrnuji technologická řešení jako nástroj pro řešení velkých společenských problémů a dále se zaměřuji na projekty, kde je možná úzká spolupráce se Státem Izrael. 

Za vaší firmou se určitě skrývá tým spolupracujících lidí, co si na svých spolupracovnících nejvíce ceníte?

V první řadě odbornosti. Doplňují mě v kompetencích, které nemám. Stejně důležitá je sdílená vize. Těší mě, že se mi daří pro realizace svých projektů zainterestovat lidi, kteří chtějí dosáhnout větší změny na úrovni společnosti. Ráda spolupracuji se ženami, které jsou ve startupovém světě stále nedostatečně zastoupené.

Co byste doporučila našim studentům z MVŠO, co je důležité při zakládání startupů? Můžete to shrnout do podoby rad nebo doporučení?

Mám takové osobní „patero“. Začněte vizí. Pokračujte budováním týmu.  Sežeňte si vhodného mentora. Strategie budování firmy může mít různou podobu – ať již intenzivní nebo postupnou, například při studiu či zaměstnání.  A nebojte se neúspěchu. 

Startupy patří mezi rizikové podnikání, řada z nich končí neúspěchem. Jak vy osobně vnímáte neúspěch v podnikání?

Mám pocit, že moje úspěšnost odráží statistiky. Některé projekty vyšly až na podruhé. Důležité je mentální nastavení, že neúspěch prostě k podnikání patří. 

Neúspěch znamená, že jste měli odvahu něco nového začít a určitě jste se na tom pokusu mnohé naučili. Například v Izraeli zvyšuje vaši kredibilitu celkový počet projektů a ptají se vás i na ty neúspěšné.

Je počet startupů v ČR nižší než v jiných evropských zemích? Jak vnímáte české startupovské prostředí, je již fungující s pevnými základy nebo má nedostatky?

K prostředí v ČR jsem poměrně kritická. Ačkoliv máme poměrně dost inkubátorů a akcelerátorů, tak Česká republika má pátý nejmenší počet startupů na milion obyvatel v rámci EU. Máme rovněž nízký počet zájemců ochotných investovat do počáteční fáze projektů. Myslím, že v podpoře podnikání a výchově k podnikavosti jako takové máme stále co dohánět, a proto moc děkuji MVŠO za veškerou podporu a pozornost, kterou tomuto tématu věnujete.

Rozhovor je součástí projektu realizovaného ve spolupráci s městem Olomouc.