Práce v minulosti a dnes. Kolik času jí věnujeme?

Při pohledu na soudobé formy ekonomické aktivity může nejednoho napadnout otázka: kolik času místní lidé potřebovali vkládat do každodenní pracovní činnosti před sto padesáti lety? Pracovníků bylo méně a nemohli se tak dobře specializovat. Jednak tedy kvůli nižšímu počtu pracovních sil, zároveň kvůli oproti dnešku podstatně nižší úrovni vzdělání a technologické vyspělosti. Velká část jejich aktivit se pojila s obděláváním půdy a místní krajina je toho výsledkem.

Odpověď na otázku, kolik času člověk v minulosti vkládal do ekonomické aktivity přinášející mu obživu, nabízí článek Hubermana a Minnse. Autoři v něm zkoumají počet odpracovaných hodin pracovníky působícími v sektorech mimo zemědělství. Dnešním slovníkem jde především o průmysl, obchod a služby. Dle závěrů studie odpracovali pracovníci působící v těchto odvětvích v roce 1870 v zemích západní Evropy okolo 3000 hodin ročně, což je 8,2 hodin každý den a tedy 12 hodin denně, pokud vezmeme v potaz dnes standardních pět pracovních dnů v týdnu.

V první polovině 20. století dochází k příkrému poklesu počtu odpracvaných hodin a druhá půle století přináší podobnou, avšak o něco pomalejší tendenci. Od 70. let již statistiky klesají pouze mírně, žádná ze sledovaných zemí však nezažívá nárůst hodin strávených v práci. Po prolnutí výzkumu s nejnovějšími daty sledujícími tento fenomén se dostáváme na čísla okolo 1600 odpracovaných hodin ročně. To znamená, při 250 pracovních dnech ročně, 6,4 hodin denně a tedy úsporu 5,6 hodin na pracovní den.

Proč lidé pracují méně? Jednak neustále nacházejí způsoby, jak svou práci odvádět efektivněji, za což si zaslouží vyšší odměnu v podobě mzdy. Rostoucí produktivita lidské práce pak znamená, že jsme za hodinu schopni vyprodukovat větší hodnotu. To nás nabádá k pojednání o odměně za práci.

Tu jednak pracovníci obdrží v podobě mzdy a je jí oceněna jejich práce, mzda za práci je nicméně i cenou našeho volného času. Rozhodne-li se člověk, že bude dělat placené přesčasy, ukrojí si tím ze svého volného času. Sice si více vydělá, zároveň se však ochudí o několik hodin strávených s rodinou, čtením knihy či opékáním makrel – jakkoli se rozhodne volného času využít. V tomto pojetí je čas opravdu převeditelný na peníze.

To si uvědomují lidé v zemích, kde je hodinová mzda vyšší, a pracují pak méně hodin týdně – upřednostňují volný čas. V posledních dekádách tento vývoj zašel tak daleko, že Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj eviduje asi dvacet zemí, v nichž lidé vynaloží nadpoloviční většinu bdělého času nikoliv na práci, ale na odpočinek a volnočasové aktivity. Máme tedy stále více času na to věnovat se aktivitám mimo práci. Více času můžeme trávit s rodinou, vzděláváním, poslechem hudby, luštěním či vařením. Zároveň se nám prodlužuje život. Průměrně jsme si jen za poslední tři dekády přišli v každé z nich na dva až tři roky života. Pokud tento vývoj převedeme na dny, dělá to 5 hodin denně po dobu dvaceti, třiceti let, které si odkládáme a žijeme je později. V kombinaci s časem průměrně stráveným v práci si běžně oproti našim předchůdcům z roku 1870 odkládáme nejméně 10 hodin denně bokem po dobu třiceti let ať už na užití v budoucnu, anebo na aktuální volný čas. Je tak s podivem, že úsloví „nemám čas“ se ještě nevytratilo z našeho slovníku.