Proč využívat manažerské nástroje?

Manažerské nástroje jsou dlouhodobě podceňovány. Budování trvalých hodnot je na druhé koleji a vítězí politický lobbing. Soběstačnost je nahrazována závislosí a zadlužováním. To je dnešní svět.

Následující příspěvek se zamýšlí nad potřebností a užitečností využívání obecně akceptovaných manažerských nástrojů v oblasti národní občanské veřejné správy, tj. na úrovni státu. Mnohá rozhodnutí a jejich dopad na širokou společnost ČR jsou dlouhodobě diskutabilní, a to ať tím, že se jeví jako neodborná, nebo směřující proti zájmům občanů ČR. Jedná se o oblasti např. mezinárodní, energetické, bytové, bezpečnostní nebo zemědělské politiky a další.

Obecně je známá nízká znalost a podceňování manažerských nástrojů a teorií, přičemž politickým manažerským postům často vládne síla ega, nikoli pragmatická analýza stavu a dat (Competitive Intelligence). Nízká kompetence vládnoucích garnitur (odbornost, jazyky, morální kredit), jsou také poměrně známým dlouhodobým nešvarem. Rozhodují ambice a dravost, čí zájmy jsou prosazovány?

První teorií, kterou bych chtěl zmínit je „Stakeholder theory“, vypovídající o směřování systému ve smyslu výslednice všech působících sil. Z pohledu holistické koncepce, nelze dlouhodobě ignorovat žádné síly, které na systém působí a tyto síly se nakonec stejně projeví. ČR jako malá země je pod vytrvalým tlakem sil zvenčí, proti zájmům sil vnitřních, bez objektivní otevřené komunikace dochází k nerovnováze a rozevírání nůžek v různých oblastech (Pareto).

Demokratické principy jsou oslabovány vládou peněz, korporatokracií a mediokracií, které za účelem maximalizace zisku, uplatňují totalitní prvky hraničící s porušováním základních práv a svobod (např. vakcinační nátlak a ostrakismus, politické procesy pro názory a porušení korektnosti, aj.). Pod rouškou zpravodajství zaznívá z médií informační chaos, z něhož vystupuje agresivní marketing, propaganda a bulvár, objektivní pluralitní zpravodajství je vzácností. Zde je si vhodné uvědomit kritérium kvality informací, princip: „Cui bono, cui prodest? Každé médium má svého majitele a tomu slouží. Účelové informace se valí ze všech médií, ale hlas pravdy zůstává tichý. Příkladným prohřeškem médií hlavního proudu proti rovnoprávnosti je dvojí míra, kdy některé náboženské a etnické skupiny a vybrané menšiny jsou protěžovány a podporovány a jiné entity programově dehonestovány (Rusko, Čína) v rámci hybridních válek, do kterých jsme nesmyslně zatahováni. Komu slouží hysterická média, která manipulují a strachem terorizují lidi? Komu prospívají zpravodajské služby, které bez důkazů ničí mezinárodní vztahy ke škodě občanů ČR? Komu slouží vlády, které nekoncepčně rozprodaly majetek státu a za dotace přebírají politické instrukce z ciziny, aniž by zodpovídaly za dlouhodobý dopad na blaho státu a občanů?

Odedávna platí, že matkou kreativity a podnikavosti je svoboda, zastoupená zejména svobodou projevu, rovnoprávnost, spravedlivý přístup ke zdrojům (VRIO) a možnostem. Těžko si představit např. otevřený brianstorming či prognózování metodou Delphi s náhubkem strachu a politické korektnosti. Pravda, která může být definována např. jako optimum či synergie a úsilí jejího pokorného hledání se stalo čímsi zbytným, ale bez ní žádný skutečný společenský ani vědecký pokrok není možný.

Taktéž metody řízení rizik a krize leží kdesi v nemilosti. Předvídání a snaha o řízení rizik je dnes často zesměšňováno jako konstrukce konspirací, ale v rozumném managementu se přece uplatňuje princip opatrnosti „due diligence“. Hluboká společenská krize má vždy tři základní fáze: duchovní (krizi hodnot), duševní (krizi morálky) a fyzickou (krizi životní úrovně). Národu, lidem, občanům ČR, není příliš jasná a zřejmá společenská vize, silná dlouhodobá strategie diverzifikovaná do všech zásadních oblastí života, jenž zajistí blaho a dobrý život nám i příštím generacím, které by ji mohli věřit, pracovat a podílet se na ni. Snaha o tvorbu společných trvalých (dlouhodobých) hodnot, poctivou prací po vzoru T. G. Masaryka a T. Bati, pak bude jasnou prioritou v kontrastu snah o krátkodobé zisky (lobbistická korupce, bezohledné spekulace, např. emisní povolenky, aj.) na něž většina dlouhodobě doplácí. Nutno dodat, že bez dobré strategie a její implementace není možné ani cyklické trvalé zlepšování (např. PDCA), jak to dělají některé země (Japonsko, Švýcarsko) desítky či stovky let. Vše v přírodě podléhá životním cyklům, principům akce a reakce, evolučním a revoluční změnám, které neustále dotvářejí dynamickou rovnováhu.

Vysoká soběstačnost je elementární právo, potřeba a míra svobody, ať už na úrovni domácností, obcí, komunit, regionů i státu (vč. EU), ale současná politika naopak podporuje závislost a zadlužování. Sebevědomí založené na pevných morálních základech, suverenitu a svobodu, jak připomíná J. W. Goethe (Faust), je nutné však každodenně budovat. Pochopme, že musíme stát na vlastních nohách, abychom mohli být pro západ i východ hodnotným a respektovaným partnerem.

Závěrem nutno zmínit, že pragmatické uplatňování exaktního managementu veřejné správy jistě vede k lepším výsledkům ku prospěchu voličů, než mdlé kopírování či odezírání vůle velmocí, avšak vyžaduje silný mandát, odvahu a vysoký morální kredit.